PERU: 3 prezidenti za 8 dní
Tři prezidenti během osmi dní.
Peru, jehož hlavy státu jsou už 45 let stíhané, uvězněné nebo zastřelené
Den a půl bylo Peru bez vedení země. Chyběli mu prezident i předseda jednokomorového kongresu, který v případě absence hlavu státu zastupuje. Nebývalé mocenské vakuum vzniklo v důsledku nezdařeného pokusu o puč. Při protestech dva demonstrující zahynuli. Český právník v Peru Vladislav Michalčík právní zmatky vysvětluje. Stejně jako to, proč je v zemi posledních šest hlav republiky stíháno pro korupci.
Masivní pozdvižení občanů, profesních organizací i univerzit nakonec uzurpaci moci ze strany zákonodárců zastavilo. Politické elity musely narychlo přijít s kompromisním kandidátem do nejvyšší pozice, kterého rozezlený národ akceptuje a který dovede zemi k volbám v řádném dubnovém termínu.
V úterý 17. listopadu dostal prezidentskou šerpu šestasedmdesátiletý politik masarykovské visáže Francisco Sagasti, který se obyvatelům jménem státu omluvil za policejní zvůli během minulých dní. Jako na symbolickou usmířenou s národem pozval na svou inauguraci příbuzné dvou mladých lidí, kteří při demonstracích v metropoli zahynuli.
Nejen kvůli časové shodě Vladislav Michalčík, který v Limě žije devět let, říká: "Kvůli takové široké podpoře obyvatel šlo pro Peru a jeho demokracii o historický moment srovnatelný s českým 17. listopadem."
Podle tohoto právníka, který v zemi pracuje v advokátní kanceláři, národ neukázal takovou jednotu i sílu v ulicích od svržení posledního autoritativního režimu Alberta Fujimoriho v roce 2000.
Pro vysvětlení aktuálního zmatečného dění pod Andami musíme zamířit do roku 2016, kdy byl po dlouhém sčítání hlasů zvolen prezidentem rozdílem jen pouhého 0,24 procentního bodu Pedro Pablo Kuczynski.
Jeho triumf však nebyl celistvý, protože v souběžně konaných volbách do Kongresu jednoznačnou většinu získala strana jeho protikandidátky a exprezidentovy dcery Keiko Fujimoriové.
Tím okamžikem začala zákopová válka mezi výkonnou a zákonodárnou mocí.
Fujimoristé se od počátku snažili Kuczynského, pro kterého se vžilo dle jeho inicál označení PPK, odstavit. Nikoliv odvolat.
"Peruánská ústava z roku 1993 je špatně zformulovaná a má řadu děr. Jsou v ní dvě možnosti, jak se zbavit prezidenta, které se Kongresu nabízejí. První možností je ho odvolat - ve španělštině 'destituir', což ale lze jen u konkrétních činů, jako je velezrada nebo nevyhlášení voleb. Vyžaduje to dlouhý politický proces se snášením důkazů na půdě parlamentu," objasňuje právník Michalčík.
"Druhou možností je 'vacar', což je do češtiny možné přeložit jako odklidit nebo odstavit, a to pod záminkou 'trvalé morální nezpůsobilosti'. Tato možnost byla už v ústavách z 19. století a měla sloužit v případě, že by prezident opakovaně páchal přestupky nebo se jinak choval protiprávně. A právě jejich opakování mělo být jasným důkazem, že jeho morální kompas je trvale 'mimo'," vysvětluje zákruty peruánských paragrafů český expert.
K takovému "odklizení" stačí jedno prosté hlasování, kdy je potřeba shromáždit 79 hlasů ve 130členném Kongresu.
Fujimoristé tento nikde nedefinovaný termín "trvalá morální nezpůsobilost" začali kreativně užívat proti PPK. I on měl jako naprostá většina politické elity na sobě úplatkářské škraloupy, které se jeho oponentům hodily jako argument pro "trvalou morální nezpůsobilost".
V Peru posledních šest prezidentů čelí korupčnímu vyšetřování, někteří z nich už si kvůli nim pobyli za mřížemi a jeden z nich se při zatčení raději zastřelil.
Samotný Alberto Fujimori, kterého jeho stoupenci kvůli likvidaci maoistických povstalců z organizace Světlá stezka vzývají jako vykupitele, sedí za mnohem závažnější zločiny proti lidským právům, další podezření, jako nucené sterilizace desetitisíců žen, se vyšetřují, ale ani jeho klan si u rozkrádání státního majetku podle obvinění nebral servítky.
Podle Michalčíka na kontinentu neobvyklá justiční přísnost na exprezidenty není způsobena tím, že by se v Peru uplácelo a zpronevěřovalo o tolik více než jinde v Latinské Americe. Rozdíl podle něj spočívá v místním nestabilním politickém systému, v němž neexistují strany s početnou, a hlavně ideologickou základnou.
Jsou to spíše fankluby daného politika, jejichž členové chtějí dotlačit do vládního paláce svého favorita a dostat se tak s ním k "lizu". "V Peru se často stává, že po skončení prezidentova období jeho strana už vůbec nepronikne do parlamentu. To má pak vedlejší pozitivní účinky, kdy peruánské vyšetřovatele nemá ze strany politiků, ministerstva spravedlnosti ani nejvyššího státního zástupce kdo brzdit v práci - kterou dělají mimochodem velmi dobře," vysvětluje Michalčík.
Každopádně právě úplatkářství nakonec PPK skutečně dostihlo. Dva dny před druhým pokusem o jeho "odstavení" sám odstoupil. Důvodem byla tajně nahraná videa, na kterých si jeho spojenci snažili koupit poslance, aby hlasovali pro jeho setrvání u kormidla.
To bylo v březnu 2018. Do čela země nastoupil první viceprezident Martín Vizcarra, kterého do té doby většina občanů neznala a kterého si PPK dal na kandidátku jen jako venkovskou protiváhu svého metropolitního původu.
Nic převratného se od něj nečekalo. Ale politik z jižního Peru překvapil tím, že odmítl sloužit fujimoristům a s nimi spojeným zákonodárcům, z jejichž stran se rekrutovali podezřelí ze závažných deliktů.
Prezident Vizcarra začal prosazovat protikorupční agendu, takže na svou stranu rychle získal veřejné mínění, které už je všemi těmi kauzami o rozkrádání majetku unaveno.
Mezi lidem zvláště rezonovala kauza z limského přístavu Callao, která odhalila propracovaný systém kupování soudních rozhodnutí, jenž sahal až do nejvyšších justičních pater.
Vizcarrově protiofenzivě pomohlo, že i na Keiko Fujimoriovou dopadl korupční stín. A to ten největší, spojený s brazilským stavebním gigantem Odebrecht, který si systematicky pomocí úplatků zařizoval přízeň politiků u státních zakázek tím, že dával nelegální podporu ve volebních kampaních několika kandidátům najednou. Ona byla jednou z nich, a tak skončila ve vězení.
Každopádně válka mezi populárním prezidentem a neoblíbeným Kongresem přivedla fungování státu k paralýze. Nakonec se Vizcarra rozhodl poslance rozpustit, což oni odmítli, a naopak "odklidili" jeho.
Pozor, stále ale ještě nejsme v listopadu 2020. Vše se stalo loni v říjnu, ale bez tohoto ponoru do chaosu minulých let je současné (rovněž zmatečné) dění nepochopitelné.
Tehdy, v říjnu 2018, měla země na jeden den dokonce dvě hlavy republiky. Vizcarru, který zveřejnil své fotky z prezidentského paláce v doprovodu špiček policie a armády, a Mercedes Aráozovou, která "vládla" sama ze svého obýváku. Tuto ambiciózní političku, která dlouhodobě usilovala o to být první ženou v čele Peru, Vizcarra "zdědil" jako druhou viceprezidentku svého předchůdce PPK. Po celou dobu svého vládnutí ji ignoroval a ona se mu odvděčila tím, že po "uvolněném" postu doslova skočila.
"V Peru do prezidentských voleb vstupuje kandidát na listině se dvěma viceprezidenty, které však už nelze nahradit. A to ani v případě odstoupení nebo úmrtí některého z nich," objasňuje právník Michalčík další slabý bod kritizované peruánské ústavy, který je důležitý pro pochopení dalšího dění v letošním roce.
Vizcarra krizi v říjnu 2019 až překvapivě snadno ustál. Aráozová odstoupila, zákonodárci sklopili hlavu a letos v lednu se konaly mimořádné parlamentní volby.
Téměř všechny zastoupené politické strany ztratily část voličů a fujimoristé v nich byli drtivě poraženi. Výsledkem byl zcela fragmentovaný Kongres. Ovšem ani jeden poslanec nebyl výslovně v prezidentově "dresu", což je dáno výše popsaným faktem, že stranický systém v Peru neexistuje.
Navíc Vizcarra, který už v prezidentském úřadu byl, necítil potřebu budovat si v legislativě spolek příznivců. Domníval se, že už to s rozdrobenou legislativní mocí lehce doklepe až k řádným volbám v dubnu 2021, ve kterých už jako právě dosluhující prezident kandidovat nemohl. Ale to byl velký omyl.
Vizcarra měl hlavu plnou starostí, jak zvládnout pandemii, která se i přes včasné zavedení karantény a dalších opatření v zemi rozšířila tak, že Peru při přepočtu mrtvých na obyvatele několik týdnů vládlo globálním covidovým statistikám. Nyní je v této kategorii třetí za Belgií a San Marinem (ČR 21.).
Noví poslanci (navíc zvolení jen na necelý rok bez možnosti v dubnu 2021 znovu kandidovat) pekli koalice, kterými by posílili svoje hospodářské zájmy. Například v oboru soukromého vysokoškolského vzdělání, kde se na univerzitách prachbídné úrovně tisknou diplomy na vyžádání. Vizcarra chtěl tento sektor regulovat.
Další partaj toužila po milosti pro svého uvězněného předsedu, již mu ale prezident odmítl udělit.
Jiní tlačili na zrušení paragrafů o nemožnosti vykonávat svůj mandát opakovaně po sobě nebo na prosazení svých lidí do justice a policie.
Takže se schylovalo k dalšímu střetu. Poslanci se opět vyzbrojili "trvalou morální nezpůsobilostí" prezidenta, byť je proti 68 ze 130 zákonodárců vedeno vyšetřování kvůli podezření z trestného činu - včetně jedné vraždy.
Nejprve v září, kdy se Peru vzpamatovávalo z největších covidových ran, obvinili hlavu státu z toho, že přes ministerstvo kultury přihazovala zakázky jistému zpěvákovi. Pro prezidentovo odstavení se však nenašlo dost hlasů.
Všeobecně se předpokládalo, že stejný průběh bude mít i hlasování 9. listopadu, když si Kongres Vizcarru předvolal kvůli údajnému úplatku při stavbě nemocnice v Moquegua, kde byl tehdy v roce 2014 guvernérem. Podle vyšetřovatelů zůstalo prezidentovi za nehty 634 tisíc dolarů.
Jenže tentokrát už hlasovala potřebná většina - 105 : 19. Vizcarra, který v tomto sporu s poslanci měl podle průzkumů podporu čtyř pětin obyvatel, rozhodnutí akceptoval, ač se prohlašuje za nevinného.
Prezident byl tedy "odstaven".
Ale tentokrát už nebyl v úřadu žádný viceprezident, který by ho mohl nahradit, protože už byli "vypotřebováni" při minulých ústavních krizích. Takže do čela země nastoupil zadními vrátky předseda Kongresu Manuel Merino, který by v celostátních volbách hlavy republiky kvůli své nízké popularitě patrně neměl šanci uspět.
Jenže se stalo něco, s čím "paragrafoví pučisté" nepočítali. Peruánci zapomněli na všechny rozdíly, spojili se proti tomuto uchopení moci a masově se mu postavili. Každý den se konaly velké demonstrace nejen v Limě, ale ve všech velkých městech. Mnozí z těch, kteří zůstali doma, protesty podpořili alespoň mlácením do kastrolů ve smluvenou hodinu.
Merino navíc policii, když se objevila obvinění z toho, že proti demonstrantům nepostupuje podle zákona, pochválil. V sobotu večer zemřeli dva mladí demonstranti v Limě a z Merinovy vlády začali jeden za druhým rezignovat ministři, kteří cítili, že situace je neudržitelná. On sám, už bez kabinetu, abdikoval v neděli po šesti dnech ve funkci.
V pondělí večer poslanci ze svého středu vybrali nového předsedu Kongresu, který se automaticky, když chybí prezident, postavil do čela republiky. Aby národ takového člověka přijal, museli zákonodárci sáhnout mezi těch několik málo členů sboru, kteří hlasovali proti odvolání Vizcarry.
Po těchto právních veletočích je prezidentem smířlivý Francisco Sagasti, který má tři hlavní úkoly. Dovést vlast v klidu k dubnovým volbám, držet pod kontrolou koronavirus a brzdit drtivé hospodářské dopady, které pandemie na zemi má.
Peruánští prezidenti za posledních 45 let:
Francisco Morales Bermudez 1975-1980 v roce 2017 italským soudem odsouzen k doživotnímu vězení
Alan Garcia poprvé 1985-1990 viz podruhé
Alberto Fujimori 1990-2000 uvězněn a stíhán pro korupci a další trestné činy (před tím nejprve uprchl do Japonska)
Alejandro Toledo 2001-2006 po opuštění úřadu se ukrýval v Kalifornii, obviněn z korupce, zatčen v roce 2019, čeká v USA na vydání do Peru
podruhé Alan Garcia 2006-2011 zastřelil se před zatčením kvůli korupci
Ollanta Humala 2011-2016 po konci v úřadu zatčen a zadržován kvůli korupci, čeká na proces
Pedro Pablo Kuczynski 2016-2018 odstoupil a stíhán pro korupci
Martín Vizcarra 2018-10. 11. 2020 odstaven Kongresem pro "trvalou morální nezpůsobilost"
Mercedes Araózová 30. 9. 2019-1. 10. 2019 "vzdoroprezidentka", po dvou dnech odstoupila
Manuel Merino 10. 11. 2020-15. 11. 2020 pět dní po odstavení Vizcarry kvůli protestům odstoupil
Francisco Rafael Sagasti Hochhausler od 17. 11. 2020
Může si být alespoň jist tím, že mu ústavní soud do funkce nevrátí Vizcarru, jak se také spekulovalo. Tato instituce, v níž k dovršení všeho peruánského nepořádku šest ze sedmi členů přesluhuje, rozhodla ve čtvrtek v poměru 4 : 3, že už nemá o čem rozhodovat, když k "aktu odstavení prezidenta už došlo". Sportovní terminologií bychom mohli říct, že už je to "zahrané".
Právník Michalčík nad tím znechuceně vrtí hlavou: "Šlo o nejzávažnější kompetenční stížnost za poslední desetiletí. Jako jediná autorita v zemi pro výklad ústavy mají povinnost se vyjádřit, aby se vědělo, jak s možností 'odklizení' prezidenta zacházet v budoucnu, protože hrozí její brzké opakování. Místo toho schovali jako pštrosi hlavu do písku."