Týden 40/2019 Karel Gott mit uns

V úterý 1/10/2019 zemřel Karel Gott. Bylo mu osmdesát let a za sebou zanechal: 293 desek, 978 písní, 42 slavíků a rozdělený národ, což je také důvod, proč zprávu o jeho smrti vybíráme za zprávu prvního říjnového týdne. 

Karel Gott byl zpěvákem šlágrů. Nyní se chtějí na jeho popularitě přihřát politici, předhánějící se v návrzích na státní pohřeb, pohřeb se státními poctami a státním smutkem, vyzývající k přejmenování Havlova letiště atp. 

Přes výjimečnost pěveckého přednesu a nespornou showbiz popularitu neexistuje žádný reálný důvod dělat z Karla Gotta víc, než hvězdu popmusic.  Interpretoval písně, ale nepřinesl nic převratného. Nepřepsal kulturní dějiny ani svého žánru. Hezky zpíval. Tečka.

Na misku zásluh během týdne padala fakta - nikomu neublížil, některým pomohl, zůstal skromným profesionálem. To vše je jistě pozitivní, ale u kohokoliv jiného by to nevedlo k nápadu vyhlásit státní smutek. Odchod člověka zasáhne jeho blízké, rodinu, přátele. V případě veřejně známé osobnosti se zpráva prožene médii. Bulvár se na chvilku položí do sentimentální polohy. 

Slušnost velí hovořit o mrtvých jen dobře. Pokud je ovšem ve hře státní pohřeb či pohřeb se státními poctami a státní smutek, je třeba nezamlčet i méně příjemné. Karel Gott se stal hlavní tváří Anticharty a v dobách normalizace hvězdou televizních estrád. Režim ho postupně odměnil titulem Zasloužilý a Národní umělec. Dá se předpokládat, že právě tento aspekt Gottovy kariéry rezonuje v myslích těch, kteří mu chystají nepatřičné pocty. Gott jim připomíná časy husákovské normalizace. Přehlednou dobu, kdy se národ ukázněně shrbil a výměnou za televizní zábavu nechal komunisty v poklidu vládnout. 

Karel Gott byl českým králem středního proudu a jeho profesní úspěch asi jen těžko někdo ještě překoná. Zasloužil by si smuteční obřad v Lucerně, kterou tolikrát vyprodal. Nic víc, nic míň.